Jedeme po tmě autem, leje jako z konve a fučí silný vítr – no, tentokrát se předpověď počasí nemýlila a opravdu je kalamitní počasí. Jak se snažím udržet auto na silnici a držet aspoň trochu solidní tempo (Felda na plyn rezolutně protestuje a vítr tomu taky nepřidává), vidím popadané stromy kolem silnice.. Auto přede mnou lehce kličkuje (jak ho nárazový vítr posune o metr bokem) a já si říkám, kolik lidí vůbec v takovém počasí přijede… A co s nima budeme dělat, co když je to sfoukne i s kolem do Labe? Na záchranné vesty jsme opravdu nepomysleli... V duchu si představuju, jak v takovém větru (oficiálně vichřici Herwart) stavíme stan, chystáme avizované občerstvení, vypisujeme výkonnostní knížky...?No pod heslem problémy se mají řešit až nastanou, toto odsouvám a soustředím se na řízení...

Kupodivu v Nymburku neprší a i vítr je o malinko umírněnější, takže situace nevypadá tak zoufale. Na místě startu jako první potkám Elišku Riegerovou (hlavní organizátorku), která je celá od bláta a hlásí, že trať je projetá a vyznačená (trochu se uklidňuju myšlenkou, že když to nesfouklo Elišku, tak už snad nikoho..).Stavění stanu jednoznačně zavrhujeme, protožejej nechceme lovit Labi. Vzápětí se hlásí na přejímku první účastníci, a tak zabírám strategické místo v závětří, odškrtávám a přebírám doklady od psů... Hlavně nic nepomíchat!!

Eliška vydává poslední instrukce kontrolám a ty vyrážejí na stanoviště a za chvíli se pod dozorem rozhodčího začínají „vypouštět“ první účastníci zkoušky. Vzhledem k počasí bylo s rozhodčím domluveno, že se budou pouštět v intervalu po minutě. Čekání, než účastníci dorazí do cíle mě (na rozdíl od ostatních) uteklo rychle, protože jsem vyplňovala výkonnostní knížky a potvrzení o vykonané zkoušce.A už se do cíle vracejí první účastnící – chladné počasí vyhovuje šedivákům a i majitelé chtějí být co nejdříve v teple, a tak jsou výsledné časy velmi rychlé. Nakonec z 22 přihlášených dorazilo na zkoušku 18 dvojic, z toho 16 dvojic splnilo podmínky zkoušky. Všem účastníkům patří můj obdiv a respekt – už jen proto, že v takovém počasí přijeli a vystartovali!!!

Velké poděkování patří Elišce Riegerové jako hlavní organizátorce a všem dalším spoluorganizátorům z celostátního výboru a české i moravské pobočky. Největší dík patří zejména lidičkám na kontrolách, kterým to nikdo v tom počasí nezáviděl a v neposlední řadě účastníkům zkoušek, že dorazili v tak hojném počtu!

Již teď se těším, že se se spoustou lidí potkáme příští rok opět na podzim, kdy už kromě ZVP I. bude vypsaná i ZVP II. Jen doufám, že počasí bude alespoň o trochu lepší:-)

Hanka Černohorská

VÝSLEDKOVÁ LISTINA