Články

Pro majitele krycích psů

Kategorie: Chov Aktualizováno 7. 10. 2015 13:40 Zveřejněno 23. leden 2014
Napsal Hana Kaufmanová Zobrazeno: 5192

Tak nám zase začne „sezóna“. Do chovu bude letos zařazeno pár nových fen a psů. Ne všichni jejich majitelé jsou chovatelští mazáci, někteří uchovnili svého prvního vlčáka a těší se, že budou odchovávat štěňata, případně za jejich Azorem přijede zástup nevěst.
Ale ne každý zná přesně, jakže to u našeho plemene vlastně chodí. Osobně jsem zažila, že jsme přijeli s fenkou „prvničkou“ ke psovi, který sice žije s fenou, ale štěňata po něm ještě nejsou. Fena hárala 30. den a už druhý den „držela“ našemu domácímu „zkušebnímu" psovi. Ona je dost podřízená a rozhodně nepatří k fenám, které se postaví cizímu psovi nebo po něm vyjedou. První reakce, když se potkali na louce za městem byla, že pes na ní zaútočil. Nedošlo ke kontaktu, ale byla vystrašená a už nebylo možné ji ke psovi přiblížit. Ten také o krytí nestál, jen ji chtěl vyhnat pryč.

Majitelka psa zřejmě nechtěla nechat „vinu“ na psovi, tak mi tvrdila, že 30. den je pozdě a feny drží po 14. dnu hárání. Samozřejmě jsme odjeli a nebylo nic. Druhý vybraný pes nebyl bohužel k dispozici, takže jsme narychlo použili třetího psa navrženého poradkyní chovu, který už ji normálně nakryl. Nebudu řešit, čí je to vina, je to prostě tak. Máme dost specifické plemeno a určitě několik krytí každoročně přijde vniveč jen proto, že majitelé neví o svých psech a fenách vše a často se řídí jen články v knihách nebo na internetu, které se týkají jiných, "běžných" psích plemen.

Podíváme-li se zpět na reakci výše zmiňovaného psa, není na ní nic nenormálního. On žije celý život v páru s fenou, se kterou by byl ochoten založit rodinu (byla vykastrovaná). Tak jako vlk v přírodě, i on žije partnerským životem a nějaká vetřelkyně mu nejen že nic neříká, ale proč by tu vlastně měla být? Pryč s ní.

Já sama jsem měla psa, se kterým byl celý život ten samý problém. Měl svůj harém, který si „obhospodařil“ sám a o žádnou jinou fenu prakticky nestál. Když za ním nějaká přijela, tak jí napadl. Tedy pokud s ním někdo chtěl nakrýt fenu, tak ji u nás musel buď pár dní nechat, aby „zapadla“ do smečky nebo milého Alíka naložit a odvézt pryč od jeho smečky, kde se pár dní zamilovával a byl ochoten se s cizí fenou spářit. To by bylo vhodné řešení i pro mnohé jiné psy, kteří cizí fenu nechtějí.

Pokud majitel chovného psa ví, že u něj může obdobný problém nastat, pomohlo by, kdyby byl ochoten fenku u sebe pár dní předem nechat na seznámení. Někteří majitelé psů jsou naopak ochotní svého psa na krytí zapůjčit k feně. Vždy je to na domluvě mezi majitelem psa a feny. Na druhou stranu - nic si samozřejmě nelze vynucovat, protože ustájení cizího psa nebo feny obnáší mimo jiné i značnou míru zodpovědnosti za zvíře, které mi nepatří.

Ale ochota a vstřícné jednání vždy dokáže vše usnadnit a předejít třeba i zbytečnému odrazení chovatelů, kteří pak nemají moc chuti jet za konkrétním psem (vlastně majitelem).

Nezřídka se také stává, že majitel psa souhlasí s nakrytím feny, ale „musíte přijet jen o víkendu“. To je základní nepochopení. Sám majitel feny má mnohdy problém stanovit správný den, kdy už fena může za psem. Já dodnes spoléhám na svého psa. I když mu fenky už několik dní lezou i po hlavě, vyjí a jinak vyšilují, vždycky se řídím jeho názorem. Až když on uzná, že je správný den, rozjedu se za krycím psem.
Bez něj by to bylo složitější.

Tedy pokud má majitel feny nějakého zkušebního psa, měl by ho určitě využít. I kdyby měl třeba nenápadně chodit s fenkou kolem sousedovic plotu s případným „nástřelákem“. Fenka mu dá svým chováním sama najevo, kdy je správný den. V každém případě se ušetří spousta času a peněz za „plané výjezdy“, když ještě není správná doba. 

Mnozí majitelé fen zase neví, jak dlouho vlastně ty vlčandy hárají. Měla jsem několik telefonátů týkajících se doby hárání. Jeden majitel jezdil s fenou celé léto k veterináři s nějakými “divnými výtoky“, kterými jeho fenka trpěla. Copak majitel, ten mohl být neinformovaný, ale veterinář ji celé léto léčil z hárání!!

Většina fenek čsv hárá přes léto. Hárání je mnohem delší než u „normálních“ psů, ale zpočátku jen nenápadné. Občas najdete v kotci kapičku krve a cizí psi vaši fenku více zkoumají. Jinak se v podstatě „nic neděje“. Ale vaše fenka už hárá. Toto období může trvat 14 dní, ale také mnohem déle. V této době je možné, aby fena i nadále bydlela společně se psem, aniž by majitel cokoli riskoval. Ke konci tohoto „bezpečného“ období je krvácení zřetelnější a fence vulva více zduří, takže je dobře viditelná.

To už byste si měli fenku hlídat a začít ji chodit zkoušet ke psovi. Bohužel u mnohých chovatelů je teprve toto doba, kdy zjistí, že jejich fena hárá. Pravděpodobně bude ještě nějakou dobu trvat, než bude „ta správná doba“. V té chvíli už máte určitě vybraného psa a měli byste být aspoň zhruba s jeho majitelem domluveni na průběhu krytí.

Osobně preferuji ty psy, u kterých je možné fenku nechat tak, aby vše proběhlo „podle přírody“. Tak, aby si oba mohli vybrat, kdy se chtějí pářit a jak dlouho se chtějí pářit. A odvézt ji domů teprve až toho budou mít dost. Jsem prostě romantik a chci tohle „hezké“ dopřát i mým psům. Ale majitelé fen jsou prostě různí. Někdo preferuje jen jedno nakrytí a jedno překrytí, aby měl aspoň jakous takous jistotu ohledně data porodu. Někdo prostě nemá čas jezdit s fenou sem a tam, takže chce jen jedno nakrytí. Jak už jsem psala výše, vše záleží na domluvě mezi majitelem psa a feny. Stále je dost majitelů psů, kteří ví, že s určením té správné doby pro nakrytí feny to není zrovna jednoduché a vychází majitelům fen vstříc ohledně ubytování fenky po dobu krytí.

Sama jsem zažila několik takových ubytování. Na Slovensku byla moje fenka na téměř měsíčních prázdninách. Majitel psa byl velmi vstřícný. Fenka spala v bytě a mohla kdykoliv na zahradu, se psem běhali denně u kola. To léto si opravdu užila a myslím, že to pro ni byly opravdu skvělé prázdniny. Majiteli psa se splnil sen „mít dva psy“, který mu jeho manželka nechtěla dopřát. Druhá fenka bydlela téměř 14 dní v městském bytě společně se psem a ač byla „kotcová“, nebyly s ní žádné problémy.

Další majitel psa zase neměl volný kotec, jen zahradu. Takže fenka byla přes den na řetízku u boudy a když se majitel psa vrátil odpoledne z práce, byli spolu na volno na zahradě. Ač se fenka v prvních dnech cizího člověka bála, tak po týdnu mu olizovala ruce. Když se majitel psa přijel podívat na štěňata, tak jej bouřlivě vítala. Takže je-li dobrá vůle, vždycky to jde nějak zařídit.

Berte ale ohled i na konkrétní povahu té vaší psí dámy, protože ne každá musí odloučení od rodiny snést dobře a pak třeba ze stresu a smutku psa k sobě ani nepustí. Také si sáhněte poctivě do svědomí, zda má vaše čubinka dostatečné vychování, abyste vstřícnému majiteli psa nepřipravili malý očistec v podobě pobitých slepic nebo zničené zahrady. 
Je dobré, pokud jste majiteli fenky, už před uchovněním sledovat jak probíhá její hárání. Tedy jak dlouho fena hárá, od kolikátého dne se nechá nakrýt, jak moc je ke psům v tomto období vstřícná nebo naopak se je snaží i napadat. Je to lepší vědět dříve, než při prvním hárání s čerstvě uchovněnou fenou zjišťovat, kdy vlastně můžeme očekávat „ten správný den“. Pozorujte také, jak dlouho je vaše fenka ochotná nechat se krýt. Některé feny týden, některé i dva. Je to velmi individuální.

Ještě jednou apeluji na majitele chovných zvířat - mějte pro sebe vzájemné pochopení. Pro majitele fen není vždy jednoduché trefit se do správného termínu a není mnohdy jednoduché ten správný termín „napasovat“ do pracovního volna. Na druhou stranu, pokud někdo nemá podmínky pro ustájení druhého zvířete, nemějte mu to za zlé a zkuste najít jiné společné řešení. Přeji všem hodně úspěchů v chovu!

Ing. Hana Kaufmanová
členka chovatelské komise

Z galerie