V únoru 2014 jsem pro klubové stránky napsal článek o hodnocení povahy psa na bonitaci. V tomto článku jsem kromě popisu problematiky hodnocení povahy v rámci bonitace také stručně popsal, jaké chování psa odpovídá danému kódu povahy podle bonitační karty. Nepopisoval jsem základní rozdělení povah s tím, že se jedná o všeobecně známé definice, popsané mnohokrát v literatuře. Protože se ale stále setkávám s nepochopením či neznalostí těchto elementárních pojmů, pokusím se v tomto článku nejzákladnější povahové charakteristiky stručně shrnout, a zmínit se také o některých pojmech s nimi bezprostředně souvisejících.

Jaké tedy rozlišujeme základní povahové charakteristiky? Není potřeba objevovat už dávno objevené. Už v první polovině 20. století použil na základní popis psích povah I. P. Pavlov rozdělení podle Hippokrata - tzn. použil čtyři základní povahové charakteristiky - sangvinik, cholerik, flegmatik a melancholik. Dovolím si na tomto místě citovat z knihy Poznej svého psa autora MVDr. Vladimíra Mikulici, CSc. (z faktů a poznatků shrnutých v této knize mimochodem vychází podstatná část textu tohoto článku):

Sledováním vlastností a schopností skupin zvířat a lidí, přiřazováním jedinců k jednotlivým skupinám neboli určováním jejich typu se zabývá typologie. Každá typologie vytváří pouze schémata, ve kterých jsou vyzdvihnuty jen některé rysy charakterizující skupinu. Přiřazení jedince k některému z typů nemůže proto vystihnout celou skladbu jeho osobnosti.
[...]
Při sledování vrozených rysů je pak především nutno poznat, zda sledovaný rys je skutečně vrozený a jak se přenáší dědičností. Dostat se k základním faktorům psího chování je nesmírně důležité, protože jedině na této úrovni poznání můžeme uvažovat, co vlastně tvoří charakter psa a jak se co dědí.

Rozdělení podle výše uvedených povahových typů se běžně použivá v kynologii. Jakýmsi středem na pomyslné ose povah je sangvinik - obvykle zdravě sebevědomý pes s vyrovnanými procesy podráždění a útlumu. Povaha vyjádřená kódem Of (sangvinik - ovladatelný, vyrovnaný) je jakýmsi pomyslným ideálem. Neznamená to však, že je ideálem pro každého majitele psa - někomu může vyhovovat více pes se slabšími procesy podráždění, někomu naopak dráždivější pes. Nicméně z širšího pohledu je Of tím, co chceme nejvíce.

Na jednu stranu od této povahové charakteristiky začínají převažovat v chování psa procesy útlumu, kdy přes několik mezitypů se s jejich nárůstem dostáváme až k flegmatikovi. Flegmatik je pes prakticky nevydrážditelný, u něhož procesy útlumu velmi výrazně převažují nad procesy podráždění. Sangvinik a všechny mezitypy od něj směrem k převaze procesů útlumu až po flegmatika jsou tzv. SILNÉ TYPY. Na této pomyslné linii najdeme povahy (směrem od sangvinika k flegmatikovi) označené kódy Oh (dobrácký, méně dráždivý), Oi (těžko vydrážditelný), Oj (flegmatik, nevydrážditelný).

O něco složitější je to od sangvinika na opačnou stranu, tedy směrem k převaze procesů podráždění. Na této straně se nachází povahové typy označované jako cholerik a melancholik. Pomyslná osa vedoucí ve směru od převahy procesů útlumu k převaze procesů podráždění se však od sangvinika dále na této straně rozděluje na SLABÉ a SILNÉ TYPY. Cholerik může být jak silný typ, tak slabý typ.

Cholerik silného typu je pes s výrazně převažujícím procesem podráždění, které se u něj projeví aktivní obrannou reakcí i na slabé podněty, tedy útočným chováním. Na linii silného typu směrem od sangvinika k cholerikovi jsou povahy charakterizované kódy Od (dráždivý, nedůvěřivý) a Oe (cholerik, silně dráždivý).

Naproti tomu u cholerika slabého typu se nadbytek procesů podráždění projeví pasivní obrannou reakcí, tedy útěkovým chováním. Pokud budeme postupovat od cholerika slabého typu po této pomyslné ose dále, dostaneme se k melancholikovi. Melancholik je tedy vždy slabým typem. Charakterizuje ho to, že přechází do tzv. obranného útlumu, kdy pes přestává na další podněty reagovat. Takového jedince ale není možné označit jako nedráždivého - jeho nervová soustava je naopak vnějšími podněty natolik předrážděná, že se obranným útlumem proti dalšímu nárůstu podráždění pouze automaticky brání. Na linii slabého typu směrem od typického sangvinika Of přes cholerika slabého typu k melancholikovi jsou povahy charakterizované kódy Og (sangvinik, méně odvážný), Ob (nejistý, nenavazuje kontakt), Oc (dráždivý, neodvážný) a Oa (melancholik, bázlivý), přičemž povaha označená kódem Og je stále ještě sangvinik, tedy převažující (nikoliv ale už zcela ukázkový) silný typ.

Jaké jsou nejčastější chyby v posuzování a náhledu na povahy?

Mnoho lidí považuje hodnocení Oc (dráždivý, neodvážný) a Od (dráždivý, nedůvěřivý) za prakticky totožná, a bohužel se lze občas setkat s jejich mylným zadáním i ze strany bonitační komise. Považovat tato dvě hodnocení za podobná nebo téměř stejná je ale velkým omylem! Jedinec Od je totiž silným typem a jeho obranná reakce při bezprostředně hrozícím nebezpečí je aktivní. Naproti tomu jedinec Oc je typem slabým s útěkovou obrannou reakcí (je to vlastně cholerik slabého typu), a to je proti Od zcela zásadní rozdíl. Tento rozdíl - pokud se neprojeví už dříve - se ukáže nejlépe při útoku figuranta. Jedinec Oc nebude (na rozdíl od jedince Od) na útok figuranta reagovat aktivní obranou, ale bude se konfrontaci snažit vyhnout útěkem.

Nepochopení popsaných principů se projevuje také v posouzení toho, co to je dráždivost psa. Uvedu příklad:

Pes při útoku figuranta zareaguje „pouze“ útěkem za úvazový kolík, nevrčí, neštěká. Bonitační komise zadá hodnocení Od (dráždivý, nedůvěřivý) a doplní kód poznámkou „nedráždivý“. To si samo o sobě protiřečí - je tedy tento pes dráždivý, nebo ne? Samozřejmě, že ano. Dráždivost psa totiž neznamená to, že pes se bude aktivně bránit figurantovi, nebo na něj alespoň bude vrčet nebo štěkat. Dráždivost je schopnost nervové soustavy psa reagovat na vnější podněty - podle intenzity (či adekvátnosti vzhledem k síle podnětu) a typu této reakce pak rozlišujeme jednotlivé druhy povah. Pokud tedy pes reaguje na útok figuranta „pouze“ útěkem za kolík, je zcela evidentní, že jeho nervová soustava byla tímto vnějším podnětem podrážděna a reagovala pasivní obrannou (útěkovou) reakcí. Tento pes tedy je dráždivý, a jakkoliv může být i nedůvěřivý, je evidentně slabého typu a správné hodnocení tedy má být Oc (dráždivý, neodvážný).

Na závěr se vrátím ještě k problematice posuzování povah na bonitacích, a to citací z již výše zmíněné knihy:

... jestliže Pavlov a jeho žáci zařadili psa k některému z typů až po dlouhodobém sledování jeho chování pomocí objektivních záznamů, určí „rozhodčí na povahu" typ psa po jediném předvedení protiútoku a bez zábran přitom používá pavlovovskou terminologii. [...] Výrazným dělítkem mezi vědeckým sledováním rozdílů mezi jednotlivci a sledováním rozdílů v praxi je subjektivita či objektivita prováděných testů. [...] Pro testy však platí všeobecná zásada, že subjektivní hodnocení posuzovatele se musí co nejvíce potlačit. Na druhou stranu ale zase nejsou naše znalosti psů na tak vysokém stupni, abychom se mohli za všech okolností opřít o objektivně stanovená kritéria a nepotřebovali na bonitacích citlivého a zkušeného posuzovatele, jenž se dokáže vyhýbat ukvapeným závěrům.

MVDr. Vladimír Mikulica, CSc. Poznej svého psa

Hodnocení povahy psa na bonitaci nebude nikdy dokonalé, jak bylo uvedeno v předchozím článku, který se věnoval této problematice, a jak také vyplývá z výše uvedené citace. Žádný v reálném životě prakticky proveditelný test povahy nemůže zajistit absolutní objektivitu. Snahou je, abychom se v hodnoceních psů co nejvíce této objektivitě přiblížili. K tomu je však nutná znalost výše uvedeného rozdělení povahových typů, včetně spávného porozumnění projevů chování psů.

Karel Skoupý