Letos jsme s nadějí, že se vyhneme pekelným vedrům, a také aby Hela Hubáčková mohla absolvovat jako výcvikářka celý tábor, posunuli jeho termín o něco dále, než byl v předchozích letech. Čekání na vytoužený pátek - tentokrát s datem 25. 7. - bylo tedy letos o něco delší. Část tábora (konec prvního a první polovinu druhého týdne) popíšu jen zprostředkovaně, protože jsem musel odjet s Darčou na krytí do Nitry.

Už v pátek večer bylo u Matušinců celkem dost lidí, většina ale přijela až v sobotu - kromě starých známých také spousta nových lidí s mladými psy. V sobotu se jako každý rok psi rozdělili do skupinek, kdo bude jak cvičit - štěňata a úplní začátečníci, dvě skupiny pokročilých a dvě skupiny „zkouškařů". Vzhledem k tomu, že předpověď počasí hlásila - navzdory našim očekáváním - opět vedra, byl stanoven odchod se štěňaty a začátečníky na stopy na 6:00, skupina pokročilých měla odchod na stopy stanoven na 6:30. Na ranní stopy navazující výcvik poslušnosti vychází tak akorát do oběda. V popoledním nesnesitelném vedru (které se stalo v posledních letech na LVT už tradicí) se cvičit nedalo, proto výcvik pokračoval až po šesté hodině večer nácvikem skupinových a speciálních cviků na zkoušky a kolem půl osmé pak obranami.

Tento výcvikový režim byl kromě středy, která byla vyhlášena jako volný den a kdy jen pár zájemců cvičilo individuálně a proběhl nácvik na svod a bonitaci, udržován po celý týden až do soboty. Večery se protahovaly nezřídka do brzkých ranních hodin, někdy se jen tak povídalo, občas přišla ke slovu i kytara, takže den volna většině osazenstva přišel vhod.

V sobotu ráno jsem na několik dní s Darčou, jak jsem zmínil na začátku, opustil tábor. V neděli měli volno zkouškaři, kteří se přihlásili na pondělní ZZO, ti co jdou až v úterý na „ZOPky" ještě cvičí. Také se o víkendu, tak jako každý rok, částečně obměnilo osazenstvo tábora. Několik lidí odjelo, pár nových přibylo.

Zkoušku ZZO v pondělí 4. 8. složili českoslovenští vlčáci:
Besta z Uher - Jiří Tvrdoň
Felon Eden severu - Helena Hubáčková
Arimminum Ma Cherie - Hana Vránová
a dále anglický bullteriér Estee Lauder Gabriayllaron Jolany Rektoříkové a bílý švýcarský ovčák Alf od Vlkošského mlýna Ivy Střítežské. Zkoušky posuzoval Jaromír Endlicher.

V úterý 5. 8. pak složili zkoušku ZOP:
Arimminum Ma Cherie - Hana Vránová
Areia Sotis - Helena Hubáčková
Brest z Deštné hory - Roman Andrusiv
Clif Sotis - Helena Hubáčková
O kousíček bohužel utekla zkouška ZPU1 Darkovi z Údolí ticha Pepy Kavalce. Zkoušky posuzovala Marcela Nalezená.

Ve středu pokračoval výcvik podle zájmu přítomných. Pozdě večer jsem se vrátil s Darčou z Nitry (slib závodníka na VI. ročník Memoriálu Karla Matušince - Jevišovického pětiboje jsem musel vyjímečně složit po telefonu, protože kolem osmé večerní, kdy ho ostatní skládali v jevišovické klubovně, jsem byl někde kousek za Malackami).

Ve čtvrtek ráno jsem vyšel na trasu orientačního závodu jako druhý. Letos jsem to s Lexinou vzal pěšky bez kola - Lexině už přece jen bude deset let a kolo jsme půjčili mladším, kteří mají šanci na něm absolvovat celou trasu. Všechny kontroly byly u vody, ale z plavání jsem vyloučil rybník v Rozkoši (nevím kdo by do něj byl ochoten vlézt). Zbývá Boskovštejnský rybník, Líšný a Slatiňák. Risknul jsem to na Slatiňák s tím, že po cestě zpátky se aspoň můžeme podívat na terény na stopy. Štěstí nám přálo, takže jsme na Slatiňáku absolvovali plavání a získali tak 40 bodů z 1. disciplíny. Přestože trasa nebyla nijak orientačně náročná celou ji kousek po limitu letos absolvovala jen Hanka Černohorská s Brennou z Kamenaček. Horákův bludný kořen připadl Jitce Šimáčkové s Arnicou Zelený paprsek, která nenašla druhou kontrolu a posléze se raději vrátila přes první kontrolní bod zpátky do tábora.

Odpoledne přijel pan rozhodčí Brym, který letos (poprvé) pětiboj posuzoval. Po posezení nad propozicemi pan rozhodčí rychle pochopil, že se nejedná o „obyčejný" závod, na jejichž posuzování je zvyklý, a s chutí se pustil do "pískání" dalších disciplín.

S podvečerním ochlazením začala první část obran - likvidace výtržnosti. Dostáváme s Lexinou plný počet bodů, o bod za námi je Jirka Tvrdoň s Bestou. Před desátou večer začaly noční obrany. Nikdo na nich nebyl stoprocentně úspěšný, my jsme navýšili celkový zisk z obran na 80 bodů a získali s Lexinou nejlepší obrany.

V pátek ráno jsme vstali do pěkné bouřky, takže se původně plánovaný odjezd na stopy v 6:00 o hodinu odsunul. Stopa letos vyšla nejlépe Jirkovi Tvrdoňovi, Besta jde ve vysoké mokré vojtěšce perfektně a 85 bodů znamená nejlepší stopu. Po stopách dostali psi cca hodinu a půl oddych a hned začaly poslušnosti. Tady je opět nejlepší Jirka s Bestou, jako největší lovec „rušivých vlivů" se opět projevila Lexina :o)
Poslední disciplínou je pulling, který začíná po poledni. Ze 6 psů odtáhli s rezervou v limitu vozík 4, zbylí dva byi v pětiboji začátečníci a zřejmě na tuto nezkušenost doplatili. Za rok to už ale určitě zvládnou také.

Pulling byl poslední disciplínou VI. ročníku Memoriálu Karla Matušince - Jevišovického pětiboje. Zbývalo posčítat bodové zisky a odebrat se ke „stacionárnímu jevišovickému poháru" vyhlásit výsledky. Konečný účet zní následovně:

1. místo Besta z Uher a Jiří Tvrdoň 357,0 bodů - nejlepší stopa a poslušnost
2. místo Brenna z Kamenaček a Hanka Černohorská 288,5 bodu
3. místo Catananche Stín vlka a Hana Tlustá 212,0 bodů
4. místo Alexa z Porčova mlýna a Karel Skoupý 211,5 bodu - nejlepší obrana
5. místo Arnica Zelený paprsek a Jitka Šimáčková 179,0 bodů
6. místo Aron z Aljašky a Vladimír Vokáč 150,0 bodů

No jo, o půl bodu nám s Lexinou sice utekla bedna - holt mládí vpřed (což zřejmě neplatí pro Bestu), ale zase jsme úplně nečekaně dosáhli na nejlepší obranu. Lexina navíc ještě dostala od Marušky Vokáčové speciální medaili pro nejstarší účastnici pětiboje (za dva měsíce jí bude 10 let) - medaile byla jedlá, neboť byla tvořena játrovou paštikou :o).

K večeru pak dorazil manžel Hanky Tlusté Pavel, který dovezl spoustu různých dobrot (naložené maso) a kytaru. Po přípravě masa následovala „hudební produkce" - obojího se výborně zhostil Pavel, my ostatní jsme mu zdatně sekundovali - v případě masa při konzumaci, v případě hudební produkce při zpěvu (který byl v ranních hodinách v případě některých z nás již blíže vlčímu vytí, než typickému projevu homo sapiens). Tento večírek byl myslím důstojnou tečkou.

Během soboty se většina lidí začala rozjíždět po svých domovech, v Jevišovicích nás zůstala jen hrstka, v noci se ale ještě vrátili Hela, Tomáš a Iva, kteří se v pátek odpoledne odjeli podívat na slovenský tábor v Hronci na bonitaci. V neděli jsme pak už jen pobalili věci, pouklízeli zástěny, vozík... a po poledni vyrazili zpět ke svým domovům. Už při odjezdu jsme ale (a určitě nejen my) přemýšleli o tom, že se co nejdříve v Jevišovicích zase sejdeme. Příští tábor je sice ještě daleko, ale čekání na něj nám naštěstí zpříjemní spousta víkendových setkání.

Fotogalerie

Napsal: Karel Skoupý, odborní poradci: Alexa z Porčova mlýna a Daria z Údolí ticha :o)