Yahoo  Molu Es pracuje u Horské služby a jako vůbec první čsv v ČR v historii složil atest MV. Zde kopíruji zaslaný příspěvek jeho psovoda, Aleše Bittnera:

Dovolím si osobního pohledu popsat atest Ministerstva vnitra pro plošné pátrání a atesty Horské služby - "letní plošnou" část. 

Atest MV měl 2 praktické části - hledání ztracených v terénu pomocí psa a jednu teoretickou část - test.

Nejprve jsme v odpoledních hodinách absolvovali denní pátrání. Pomocí vojenské mapy (žádná GPS, telefon - nic co má baterky nebylo povoleno) jsme měli vyrazit ze základny ke štábu. 2,6km dlouhý nástup jsme měli prohledat do 10m od cesty. Někde byl 1 figurant. Pes zde měl prokázat, že figuranta nenapadá, a že dostatečně označuje nález. Po nálezu měl prokázat, že je schopen zůstat na místě a dát psovodovi prostor na ošetření raněného. O kvalitu samotného ošetření nešlo. Pak jsme došli ke štábu, kde jsem se dozvěděl prostor, který máme propátrat. Zakreslil jsem si jej do vlastní mapy a spolu se zkušebním komisařem jsme se vydali ke svému sektoru, který měl rozlohu 5 ha. V něm byli schovaní 1-4 figuranti, časový limit 30 min. Za každý nález +3 min. V případě 4 založených figurantů a 3 nalezených máte tedy celkem 39 min. Podstatou denní části je se umět zorientovat v papírové mapě, vědět přesně, kde se člověk nachází. Důležitá je taktika vzhledem k větrným a terénním podmínkám. Figuranti jsou maskovaní, z cca 5 m je člověk určitě neobjeví, někdy ani když šlápnete přímo vedle. Je bezpodmínečné naleznout všechny v ploše umístěné figuranty.

Přednášky Theodora Krajčího, toho času instruktora a metodika kynologie PČR (a zároveň mezinárodního rozhodčího a rozhodčího i účastníka MS) se zúčastnilo celkem 13 lidí v komorní atmosféře klubovny ZKO Nýřany. Pokud někdo čekal nabubřelého policistu se svazarmovskými návyky, byl určitě zklamán. Přivítal nás svým chováním nenápadný, příjemný pán, který půlhodinové zdržení účastníků přednášky komentoval se slovy, že čévéčkaři jsou stejného rázu jako jejich psi.

"Jen počkej, zajíci!"

Coursing je terénní běh psa za umělou návnadou – terénní dostih. Běhá se na louce nebo na poli, živého zajíce nahrazuje igelitový střapec tažený navijákem přes kladky, který pes honí buď sám, ve dvojici, nebo ve trojici. Střapec simuluje přirozený běh zajíce (prvotní úprk, kličkování, vysílení). Je tedy tažený nejdříve rovně, zrychluje, po nabrání rychlosti následují zatáčky a cílová rovinka, kde je umožněno psovi "zajíce" ulovit. Na dráze se můžou vyskytovat překážky – balíky slámy, živý plot, křoví, kopec hlíny apod.

Tento sport je jako dělaný pro československé vlčáky – přirozeně se vyřádí jako při opravdovém lovu, dráha je nutí přemýšlet a spolupracovat. Úspěšný lov psu také zvedá sebevědomí a zlepšuje psychickou vyrovnanost.

Často se setkávám s otázkou, zda pak pes nebude lovit i při běžné vycházce: záleží na tom, jak máte zvládnuté přivolání. Pes který nemá přivolání, neposlechne ani bez coursingu a naopak pokud máte dobře zvládnutý povel "ke mně", neměl by být problém psa odvolat z jakékoli situace. Navíc každý průměrně inteligentní pes pozná rozdíl mezi kusem igelitu a živým zajícem :-). Přivolání by ale mělo být zvládnuté dříve než vyrazíte na první coursing.