Žádné události |
Právě přítomno: 9542 hostů a žádný člen
Přednášky Theodora Krajčího, toho času instruktora a metodika kynologie PČR (a zároveň mezinárodního rozhodčího a rozhodčího i účastníka MS) se zúčastnilo celkem 13 lidí v komorní atmosféře klubovny ZKO Nýřany. Pokud někdo čekal nabubřelého policistu se svazarmovskými návyky, byl určitě zklamán. Přivítal nás svým chováním nenápadný, příjemný pán, který půlhodinové zdržení účastníků přednášky komentoval se slovy, že čévéčkaři jsou stejného rázu jako jejich psi.
Přestože v jeho videoukázkách pracovali hlavně „poslušní robůtci“ maliňáci (rozuměj belgický ovčák malinois, lidově též zvaný malina) a němčouři (rozuměj německý ovčák), jeho metody a postupy jsou velmi dobře aplikovatelné na sportovní kynologický výcvik čsv (samozřejmě s určitými výjimkami, pokud nemáte výjimečné čévéčko, jako je např. metoda učení aportu přes obrany). Také zdůrazňuje, a zvláště u čévéčka žijícího s vámi jako pes-společník je to možné podtrhnout dvakrát, že vy znáte svého psa nejlépe. Vy víte, na co reaguje. Výcvikář vám může pomoci, ale jste to vy, kdo musí přemýšlet, hledat a na svého svěřence upravovat příslušné metody. Čévéčko není klasický pes pro sportovní kynologii, ale pokud s ním cvičíme, měl by mít z výcviku radost a ne galeje.
Přednáška byla uspořádána logicky, jednotlivé celky na sebe navazovaly, takže poznatky si odnesl nejen začátečník, ale i člověk, který má se cvičením jisté zkušenosti a ocenil řadu detailů.
Rozhodně zde nebudu rozepisovat celou přednášku, ale vyznačím zde věci, které velmi zdůrazňoval a které řada psovodů dělá automaticky, nicméně u začátečníků s nimi bývá asi ten největší problém.
a) začátek výcviku:
b) cviky
Zmiňoval i věci ze svého běžného psího provozu (ovšem neradil či nezdůrazňoval), které sice do svého života s holkama ve stylu „cvičme lépe a radostněji“ nezařadím, ale musím je zde zmínit. Určitě bych výkon svých holek zvedla, kdyby dostávaly nažrat jen za cvičení, ale odolejte těm loudícím očím u oběda, které čekají na svůj kousek, až dojíte... Určitě by byly ještě lépe navázané na mne, kdybych je nenechala od mala hrát s ostatními psy a věnovala se jim každý den na sto procent a tak tvořila středobod jejich vesmíru... ale co je krásnějšího než radostně běhající či jen po lese čuchající duo HopaBelu se svými psími kamarády???
Kromě velkého poděkování přednášejícímu, který si utrhl část svého volného času, aby přednášel cvičícím „exotům“ z řad čévéčkářů, je třeba poděkovat hlavně Petru Treppeschovi a dále členům ZKO Nýřany, kteří celou věc zorganizovali včetně výborného cateringu s řízky a domácí buchtou.
Helena Jahelková